Vítejte

za-padající domino Vlado Matuška

Poslední vložené: 21.2.2015

Nevýznamné stránky osobního pohledu
na některé otázky lidské společnosti.

Vlado Matuška


Pozorování masařky a pavouka.



Úvaha kterou se chystáte číst se bude zabývat biologií a je založená na jednorázovém pozorování.
Jakožto renesanční osobnost jsem prováděl desáté řemeslo – bídu. Točil jsem na hrnčířském kruhu a protože zdatný točíř se nemusí soustředit po celou dobu rostoucího tvaru do míry, sledoval jsem pavouka pokoutníka, který rozprostřel svou síť pod velmi matným sklepním oknem.

Do místnosti vlétla masařka. Zdravá a projevem živá masařka narazila do skla a spadla na okraj pavoučí sítě. Pokoutník vyběhnul na půl cesty a čekal až vlákna prozradí další směr uvízlé potravy. Moucha se pohnula a pavouk skokem stál přední nohou u hlavy oběti. Tak na sebe několik minut hleděli až najednou se masařka snadno vyprostila a odletěla. Pokoutník skočil do prázdné pavučiny, kde ještě před chvílí byla jeho oběť. Svobodná moucha stále živě lítala po místnosti a pak se zase ocitla na pokraji sítě. Jenže tentokrát nenarazila a nespadla, ale po okně sestoupila dolů do pavučiny. Pavouk vyběhnul několik délek svého těla a zůstal stát. Nic se minutu nedělo než se masařka zase pohnula a pavouk se přiblížil a až při jisté vzdálenosti moucha bez problému odlítla.

Stejné se opakovalo. Moucha sestoupala do pavučiny. Jako by provokovala svou nadvládou samotnou smrt. Jenže každým vkročením do pavučiny mi připadala omámenější. Reakce byly mdlejší a uniknout se odhodlala až byl pavouk blíž a blíž. Očistu křídel prováděla unaveněji a pomaleji. Přesto se neustále vracela do sítě pavouka. Několikrát se dokázal pavouk dokonce dotknou masařky, ale jen přední nohou. Až po víc jak třech hodinách se to stalo. Masařka pavoukovi zůstala pod nohama. Pokoutník kusadly proniknul hrudníkem a vpravil do oběti trávicí šťávy. Byl konec hry. Stala se smrt. Smrt rozleptávající zevnitř.

Zde končí vypozorovaná povídka a může nastat úvaha. Běh událostí mi říká, že rozhodně nešlo o náhodné chycení. Daleko pravděpodobnější je, že masařka se vracela k pavoukovi úmyslně. Ne že bych vkládal mouše do hlavy rozumové kroky a následná rozhodnutí. Ani si nemyslím, že by moucha uvažovala o zostuzení pavouka apod.

Podle mě musela být masařka něčím odměněná a proto se vracela neustále do nebezpečí. Možná pavouk dokáže na vzdálenost vystříknout drogu, která oběti způsobí slast a proto se vrací. Je vlastně přitahována k svému vrahu. Nebo tahle látka – droga může být obsažená v pavoučí síti. Moucha se tak vracela pro další a další dávky slasti, jenž ji omámila až nebyla schopná uniknout.

Další možností je, že mozeček mouchy (možná nejen mouchy, ale mnoha dalších živočichů) odměňoval mouchu za to že dokázala uniknout smrti. Jako člověk má orgasmus za odměnu za to že se rozmnožuje. Odlišně podobné jsou adrenalinové sporty. Proto se po první dávce moucha vracela pro další dávku slasti z úniku. Ale aby další dávka fungovala musela být ve větším nebezpečí než minule a tak spolu s větší a větší omámeností byla nakonec zabita.

Poslední možnost je, že mozek mouchy ve smrti a to tak strašné jako je rozložení svých vnitřností, vyplaví látky, které vnímání umírání udělá klidné a nebo možná až slastné. Jenže moucha stačila ulétnout a proto se vracela pro další dávku. Poslední nastíněná varianta může znamenat možnost, že i člověk při umírání může umírat spokojeně, bez jakékoliv nepříjemných myšlenek a pocitů. Například víme z vyprávění lidí v komatu, že se vraceli z krásného světa.

V každé z možností, že moucha se vracela do smrtelného nebezpečí pro slast, která ji tam čekala je místo pro výzkum.
Pokud je moucha jen úplně blbá a je schopná bez jakékoliv motivace takové pitomosti, pak je výzkum zbytečný a nepřinese užitečné poznatky.

Design Vlado Matuška    © Vlado Matuška 2009