Vítejte

za-padající domino Vlado Matuška

Poslední vložené: 21.2.2015

Nevýznamné stránky osobního pohledu
na některé otázky lidské společnosti.

Vlado Matuška


Kapitalistické hranice jsou v sociální prostupnosti



Socializmus - komunizmus není ekonomicky efektivní, pro absenci uskutečnitelné touhy jednotlivců - mít se líp než ostatní - a následné jejich laxnosti v práci a sebezdokonalování. Tenhle fakt je povšechně známý. Ovšem všeobecnému uvědomění je zatím skrytá skutečnost, že i kapitalizmus trápí velmi podobná brzda, i když až v druhotném důsledku.
„Reálný“ socializmus generoval svoji elitu především podle schopností deklamovat politické názory a tedy tvůrčí schopnosti byly až druhotné. Proto se prorůstové schopnosti a píle oceňovaly velmi slabě a ty nevedly k vzestupu životní úrovně snažícího se jedince! Což mimovolně znamenalo nižší životní úroveň všech!
Kdežto kapitalizmus ve zlatém věku umožňoval zbohatnutí schopným a pracovitým. Kapitalizmus nechává úplnou volnost v úspěšnosti, kdy měřítkem elity je příjem, lépe čistý zisk. Ovšem kapitalizmus jen povrchně načrtává legitimnost zisku. Už z principu soutěže, kdy úspěšný je bohatý, kapitalistická společnost vnímá jakýkoliv rámec opravdové užitečnosti jedince za brzdu soutěže o zisky. Kapitalista vnímá pravidla jako brzdu svých výtěžků, jako brzdu rozvoje. Jenže tohle dogma je v koncích svého vývoje stejnou, ne-li větší překážkou nejen k bohatství celé společnosti, ale frustruje slušné, schopné a pracovité jedince. Kapitalizmus v poslední fázi rozkládá schopnosti technického rozvoje lidstva. Zamezuje rozvoji všeobecného poznání a do jisté míry snižuje morální hodnoty společnosti.
Proč vyvinutý (stařecký) kapitalizmus má tyhle degenerativní vlivy na civilizaci?

Dvě z příčiny ochromení, provázejí kapitalizmus po celou dobu jeho stárnutí.

První příčinou je fakt, že pokud měřítkem úspěšnosti je zisk, vytrácí se skutečná užitečnost jedince. Například vynálezce kola získá ze svého objevu méně než majitel výrobních surovin a prostředků. Což by ještě nebylo úplně zcestné, ale větší zisky než vynálezce, řemeslník, a majitel – výrobce, má jedinec, který na kola půjčuje, stejně tak ten co je pojišťuje, nebo kšeftař, který s nimi obchoduje. Což pořád ještě není vrchol. Protože větší zisky z kola než všichni stvořitelé kola mají lidé, kteří určují pravidla, co náleží vynálezci, co bance, a ti co pravidla uvádí v platnost. Poslanci, právníci a ti, pro které se zákon píše – nejbohatší elita.
Jelikož v kapitalizmu jsou nejlepší, nejúspěšnější, nejmocnější jedinci vydělávající nejvíc, všechen um se soustředí na to, abych měl co nejvíc z užitečnosti druhých! A ne na vlastní prospěšnost ve společnosti! Proto se velké množství důvtipu vyplýtvá na parazitování a v marném boji za spravedlivější oceňování.
Proč v marném? To už je součástí druhé stálé příčiny postupného úpadku rozvoje lidstva v kapitalizmu.

Druhým stálým důvodem je fakt, že podvádět se často vyplácí. Jestliže měřítkem úspěšnosti jsou především finance, každý je tlačený, aby si je opatřil. A peníze dělají peníze. Vznikají úplatky. Těmito prostředky mohou v oboru méně schopní jedinci získat výhody nad schopnějšími. Neužiteční, parazitující jsou úspěšnými, když likvidují užitečné. Schopní a slušní jsou znevýhodňovaní, až bankrotují. Jsou z nich ti, co v kapitalizmu neobstáli. Jsou lůzou, ač by měly být elitou. Ze zkušenosti-prohry si mohou vytvořit dva nové, protichůdné postoje. V prvním začnou uplácet taky, což vede k morálnímu úpadku státu. Vytváří se tlak na výši úplatku a všechny produkty se pro lidi stávají drahé. Velmi rychle se rozevírají nůžky, ale navíc vzniká velmi úzká elita, ze které neustále odpadávají úspěšní k neúspěšným. Chybí totiž kupní síla na poptávku předražených produktů a proto je stále míň prostoru na čem vydělat majlant. A tím se zvyšuje cena úplatku…
Jiným postojem vycházejícím ze zkušenosti je morálně se nezlomit, ale rezignovat na snahy prosadit se. K moci i k výrobním možnostem se dostávají morálně nejhorší a schopnostmi podřadní jedinci. Úpadek…

Jak už jsem psal, shrnu.
Obě stálé brzdy lidstva v kapitalizmu jasně tlačí na růst neužitečnosti jedinců a naopak užitečné upozaďuje. Navíc působí na devalvaci morálních hodnot. Deformuje etickou normu společnosti.


Vývojem kapitalizmu, kapitalizmus vnáší další písek do soukolí své efektivnosti. Finance – úspěch se zakonzervuje – v jednotlivých rodinách, které nemají zájem, aby zbohatnul někdo jiný. Nemají zájem, aby jim někdo konkuroval. Aby někdo rozmělnil jejich bohatství. A protože paradoxně získávání majetku je stále středobodem kapitalizmu jejich možnosti uplácet zničí demokracii a soutěživost. Klany pak vytváří zdání demokracie pro své bezpečí, ale ve skutečnosti pozvolna prosazují zákony, které znemožňují komukoliv, aby si mohl polepšit. Společnost se stává zcela nepropustnou. Sice stále vládne kapitál a měřítkem úspěšnosti je zisk, ale motor kapitalizmu – rozvoj (materiální, vědomostní) se zadrhnul. Shořel.
Stejně jako v socializmu, nikdo nemá šanci si polepšit, natož vyšvihnout se na špici a tak se nesnaží. Respektive snaží se na svou vrstvu, nic víc. Přichází ke slovu ono člověku evolučně dané a to, zvažování kolik energie vynaloží a jaký mu ztráta energie přinese užitek. Pravděpodobnost návratu je nulová. Rezignuje. (Zde bych dodal vlastní zkušenost. Na začátku vlastní nezaměstnanosti, jsem se učil deset hodin denně. Učil jsem se rostoucí obor IT. Programovat, ale v té době personalisté jedince – uchazeče o práci ve věku nad třicet pět let automaticky považovali za neschopné s počítačem pracovat. Natož, aby uměl programovat. Navíc můj původní obor byl umělecký. Prostě jsem po opakovaně vynaložené energii bez adekvátní odměny úplně rezignoval. Nesnažím se. Nic se neučím, protože mi snaha nic nepřinese. A to jsem běloch! A teď si představte, že jste cigán. Sice máte IQ vyšší než 96% lidí ve státě, ale ne vlastní vinou nemáte školu. Jste z nuzného prostředí, kde se na rozvoj kálelo. Nemáte nic. Barvu kůže každý vidí. Můžete jen dělat výkopové práce, nebo uklízet. Nemáte žádnou šanci. Troufnu si předpovídat, že na jeho místě téměř každý z vás rezignujete. Propadnete se a vaše ač inteligentní děti vyrůstají zase v prostředí, kde se na rozvoj sere. Kruh bez východiska).
A proto jediným zdrojem rozvoje stařeckého kapitalizmu je strach podřízených, že by mohli spadnout úplně na dno. Jedině strach, stres z úpadku a reklamní tlak co musí poddaní jisté úrovně vlastnit, aby se z nich nestali opovrhovaní, drží stařecký kapitalizmus a zdání demokracie při životě. Ale je sám vykloubený, bez obavy ze socialismu a s touhou mocných vydělávat víc, pozvolna na poddaných utahuje masité šrouby.

Navíc se obávám, že tlak na prokazatelný úspěch nejbohatších a tedy tlak na růst jejich bankovních kont a zároveň jejich moc nad zákony a potřeba jejich účelovost zapříčiňuje, že finance nejbohatších nemají reálnou hodnotu. Ve chvíli kdyby elita chtěla za svoje přemrštěné finance nakupovat, neměla by co. Ve chvíli kdy elita propadne nákupu hmotných statků a nedohlédne k vlastnímu pudu sebezáchovy, dojde k devalvaci globálních měn. Následně k nezvladatelné chudobě naprosté většiny lidí. Nastane apokalyptický hladomor a dojde k anarchistickým, nebo zastíracím válkám.
Ovšem tahle vize je pouze mou domněnkou. Vycházející z faktu, že majetek v číslech rovná se úspěch. Zákony mohou měnit vlastnosti čísel v ekonomice. Výsledkem je mocný, který se ukájí svou úspěšností, tedy číslem vyjadřující úspěšnost. Sami si zvětšují čísla, aby byli úspěšní. Proto čísla – peníze nemají reálnou hodnotu a ve chvíli proměny na hmotné se všechno odhalí, a aby bohatí zůstali bohatí, musí se měny devalvovat všem. Příkladně člověk s finanční rezervou 100 000 Kč po propadu hodnoty zůstane s deseti korunami. Tedy s potravou na den. Kdežto úspěšný občan s neměnným majetkem, domů, parcel, půdy apod., které svou hodnotu neztratí (především zemědělská půda znamená život – tedy bohatství, později hrad na kopci…) má i svou nereálnou hotovost 100 000 000 000 Kč což je sto miliard kterážto hodnota majetku je zastoupena i v naší malé republice u několika úspěšných lidí (často parazitů.) Tak tomuhle budoucímu feudálovi zbude v reálné hodnotě 10 000 000 Kč, což mu pořád ještě vydrží, aby nezemřel hlady po dobu 2740 let.

Jinou možností bohatých, jak zreálnit vlastní majetek je vyvolat válku úmyslně, přímo. Válka pro elitu většinou znamenala zbohatnutí. Ovšem dnes existuje riziko jejich vlastní smrti. Moderní zbraně jsou schopné znemožnit člověku žít na povrchu země po mnoho let, což by se dotklo všech.
Tolik k mým domněnkám.


Jak ven z nemilé prognózy? Socialismus kromě své užitečné úlohy strašáka pro nejbohatší, prokázal svou neživotnost s morálním úpadkem.
Podle výše uvedeného zdá se být nutné narovnat dvě společenské křivdy a přitom podporovat kapitalistickou soutěživost. Podporovat snahu mít se líp, požívat větší úcty než ostatní. (Do jisté míry i zachovat i nadvládu úspěšných nad neúspěšnými z důvodu, že i tahle motivace je lidem vlastní. Ovšem ona moc nesmí zasahovat do možností jedinců postavených níže, aby jedince výše mohli nahradit, nebo přeskočit).

Takže za prvé je nutné dávat jednotlivcům pokud možná co nejrovnější podmínky k úspěchu. Udělat dráhu startujícím běžcům co nejmíň rozdílnou v její délce. Alespoň aby nebylo větších rozdílů než, že jeden musí uběhnout kilometr a druhý tři. Aby i ten narozený v bohaté kolíbce musel vynaložit úsilí, aby musel něco reálného produkovat. Protože když jeho dráha měří dvacet centimetrů a ostatním deset kilometrů pak ten z mocných se nemusí snažit a vyhraje. A ti z podřízených nezávodí, nesnaží se, protože jednoduše nemají šanci být lepší. A tak společnost v nejužitečnějším případě stojí. V horším, hromadí pod sebou atomová hovna.

Druhou nutností je narovnat hodnocení jedinců. Nemyslím úplně zničit práce do jisté míry parazitující na společnosti. To by sebou vzalo do stoupy i užitečné součásti profesí. I právníci, pojišťováci mají svou užitečnou funkci. Navíc úplné, autoritativní nařízení by vedlo zase jen k totalitě. Nehledě, že vymýtit tuhle lidskou dovednost (být bohatý a neužitečný) nebude možné.
Ale jednoduše přehodnotit užitečnost jedince. Dostat novou hodnotovou strukturu do podvědomí lidí. Dát možnost, aby slušný a užitečný jedinec mohl být tak bohatý, jako dnešní „lobbista“ Rittig. (Což je v současné době nemyslitelné, protože platí jediné kritérium úspěšnosti - zisk, a peníze dělají peníze). Lidstvo by se mělo vrátit z globální vlády na evolučně rozumnou a geneticky danou mez v tlupě. Kde pořád má platnost škodlivé politikaření - já tobě ty mně. „Svrhneme šéfa a ty budeš žrát banány jako druhý po mně.“ Ovšem pokud tihle dva pleticháři budou tlupě neužiteční, tlupa jejich dlouhodobé výsady neumožní. Správa státu by zase měla mít kvality vlády kmene. Musíme uznat, že lidstvu je vlastní jistá spolupráce – korupce, ale toleruje ji jen v mezích užitečnosti. Kdežto v globálním, stařeckém kapitalizmu zůstala jen korupce a nějaká existenciální užitečnost jen brzdí elitě úspěšnost – zisky.

Mou vizí pro lepší společnost, zůstává kapitalizmus, ale s přehodnocením odměn. Nastavením zákonů tak, aby jedinec mohl uběhnout tři kiláky dřív než nesnaživec ujde kilometr. Jsem pro nastavení zákonů tak, aby už neplatilo jediné pravidlo, když dokážeš získat, pak nevadí ani, že škodíš, že jsi parazitem. I těmto lidem se musí vyplatit být úspěšní svou užitečností. V mé vizi zůstávají talentovaní, inteligentní tedy nějak vzácnější jedinci blíž k úspěšnosti, ale mění se způsoby jak výhody získat. Ovšem víc souměřitelně, aby i potomci z nízkých poměrů neměli před sebou víc jak tři kilometry.

Rodovou úspěšnost-moc by mohl omezit zákon o dědictví. Pokud rodiče nabyli značný majetek, jeho převod na potomstvo by buď podléhal vysoké dani, nebo by se daň snižovala podle obodované užitečnosti jedince. Bodování by bylo jednoduché a tedy kontrolovatelné všemi – nepodplatitelné. Například užitečnost práce pro společnost podle sazebníku, prokazatelná erudovanost v oboru ap.

Možná lepší variantou je pevná třetinová daň. Potenciálně dvoutřetinová s možností úlevy dědice. Aby daň snížil, musel by zbývající dvě třetiny investovat a to: Třetinovou část podle bodované prospěšnosti na jedné straně, třetinou na úplně nový projekt-y na druhé straně a část čistě kapitalisticky na předpokládaný výnos. A výnosy by teprve byly dědictvím. Tím by byl nucený se o investice aktivně starat, místo dnešního lobování v zákonech, které budou samovolně rozmnožovat jeho majetek.
(Muselo by se mnohé upřesnit. Například investice jako úrok v bance, dluhopisy apod. by nenaplňovaly podmínky o dědictví. I v případě potomků málo schopných, málo užitečných by k úplné ztrátě děděného majetku došlo až u čtvrté generace. Důležité je, aby lidem zůstala motivace zabezpečit potomky. Naopak dědičná daň by se nevztahovala na malé až průměrné majetky ve státu. Vyvinutí bodovacího systému by do značné míry závisel na všech lidech a měnil by se každých deset – patnáct let. Platy v soukromém sektoru by zůstávaly tržní, který by soustavou daní byl tlačený víc k užitečným produkcím. Užitečnost, zase obodovaná obyvatelstvem. Spolupracovat s ostatními státy, aby nedocházelo k danění v jiných zemích. Apod. Atd.)

Všechny detaily jsou jen nástinem a možná některé jsou i hloupé.
Podstatnými opatřeními jsou. Zvýšení dědické daně tak, aby se přetrhla rodová moc. Aby se zvětšila prostupnost mezi vrstvami. Aby peníze byly užitečné a nesloužily k udržení majetku bez námahy, k udržení moci přes korupci „demokratické“ vlády.
Zvýšení nebo snížení daní podle lidmi obodované užitečnosti činností a tím pokles procent bohatých parazitů. Zavedení dědické daně na celosvětové společnosti a to na uběhnuté časové období a tím zamezit vlastníkům společnosti vyhnutí se daním dědickým ve státě, na kterém podnikají. Z vyššího výběru rozpočtu podporovat ty co mají menší šance být úspěšnými a tak jim, nebo potomkům zvýšit naděje. Aj.
Podpůrným argumentem je, že státy s nejštědřejší sociální politikou, mají nejlepší sociální prostupnost. A jak je z výše napsaného je jasné: státy s největší sociální prostupností jsou nejlépe konkurence schopnými státy na světě.

Ovšem pokud se kterákoliv země (vyjma USA) pokusí výše naznačený stařecký kapitalizmus oživit, setká se s velkými obtížemi.
Nejen ze strany extrémně bohatých v daném státu. Nejen ze stran jedinců v profesích, které nejsou užitečné, ale i ze stran pravicově smýšlejících chudých. Budou reformu považovat za zlodějský socializmus. Za vládu závisti proti úspěšným.
(I dnes jsem se hádal s nebohatou důchodkyní o to, zda tenistka vydělávající miliony dolarů může platit daně v takzvaném daňovém ráji. Tvrdila, že je to v pořádku. Nebyla schopná pochopit, že by se úspěšní měli ve své zemi dělit o své příjmy. Dokonce ani argumenty příspěvku na školy, cesty, sport, které ona tenistka kdysi využívala a dnes by měla na ně přispívat, aby i jiná dívka mohla být úspěšná, neuznávala. Kdyby to udělali všichni bohatí a na stát přispívali jenom chudí, pokračoval jsem. Nic na pravicově přesvědčenou nezapůsobilo. Tvrdila, že se nadřela a zaslouží si všechno jen pro sebe. Najednou jsem pochopil filosofy mluvící o třídním boji a diktatuře proletariátu. Přesto bych nedoporučoval, aby se starý kapitalizmus snažil někdo vzkřísit bojem. Je už známo z minulosti, jak takový boj končí).
Přes všechny domácí obtíže, nejtěžší by bylo stařecký kapitalizmus oživit proti „všem“ zahraničním „státům“ tj. investorům a bohatým. Kdyby se volbami, tedy demokraticky, schválilo výše načrtnuté politické směřování, pak jsem přesvědčen, že by všichni občané ČR poznali, že nejsme svobodný stát. A že současná demokracie je pouhým zdáním demokracie. Kdyby se ony reformy začaly politickou vůlí prosazovat, věřím, že bychom na našich náměstích zase spatřili tanky, které nás přijely zachránit.
V případě dostatečného času rozvrátit vůli občanů po reformě kapitalizmu, pak by jsme mohli zažít něco podobného, jako se nedávno odehrálo na Ukrajině. Totiž kdyby šlo západním mocnostem doopravdy o demokracii, pak by musely Majdan odsuzovat, a ne podporovat. Majdan byl protidemokratický, protože v regulérních demokratických volbách bylo zvoleno vedení, proti kterému se na náměstí vystupovalo, za podpory západu. Domnívám se, že ve skutečnosti šlo jen o boj, kdo bude mít na území Ukrajiny právo ekonomicky vytěžovat všechny zdroje. Lidské, materiální.
Jestli budou Ukrajinu vytěžovat kapitalisté západní, nebo noví kapitalisté východní. Pravda stará západní elita prošla vývojem a je slušnější než východní. Ta je bez skrupulí. Podobá se raným kapitalistům, anebo stařeckým kapitalistům, ke kterým se ti západní pozvolna vyvíjí.
Dál je ještě třetí možnost protidemokratické intervence. Mocní světa by u nás podporovali kohokoliv, kdo by se zavázal reformy a reformátory zničit. Podobně jak USA v Latinské Americe štědře dotovalo strany, které byly ochotné hromadně zabíjet reformátory. Nejen ty levicové, ale časem všechny svobodně myslící a vyjadřující se. Myslíte si, že šlo USA o demokracii?
Ale vinit USA je hloupost. Vinit je nutné ty co doopravdy vládnou. Ty, kteří nechtějí demokracii a kapitalistickou soutěživost. Ty, kterým vyhovuje status vládců po dědičné generace. Ty mocné co vytváří zdání demokracie, a za to zdání ve světě klidně i válčí, aby na územích domnělé demokracie vládli a vydělávali!



ochladilo se

ochladilo se
zatahuje pod kůži
necítí - obrácenou tukem v ně
vydělanou
odtékají emoce

v rudém plátně bílé souhlásky socialismu
oslepují zuby amerických úsměvů
bubliny
strojově separujeme vše co se hýbe
rozumí
věří



Vypracoval:
Vlado Matuška
18.2.2015 - 21.2.2015

Design Vlado Matuška    © Vlado Matuška 2009