Vítejte

za-padající domino Vlado Matuška

Poslední vložené: 21.2.2015

Nevýznamné stránky osobního pohledu
na některé otázky lidské společnosti.

Vlado Matuška


Užitečnost psychopatů?



Naprostá většina z vás na otázku „mohou být psychopaté užiteční“ odpoví bez váhání a s odporem až opovržením „ne, nemohou!“ Vaše reakce je zcela normální. Jednak v člověku je evolučně zakódované obávat se všeho odlišného a navíc v psychicky odlišném se normální jedinec nevyzná a nemůže s ním spolupracovat k vlastnímu prospěchu.
Za druhé je naše společnost masírována zprávami o „nelidských“ činech psychopatů, ale i častými vědeckými rozhovory a dokumenty. Jedná se o mediálně vděčné téma. Lidé rádi slyší, že ne oni, ale ti jiní – odlišní - jsou špatní. Často můžeme vidět, slyšet anebo číst doporučení odborníka, ať už psychologa, psychiatra, sociologa aj. jak varuje před psychopaty - tj. před lidmi s poruchou osobnosti. Radí lidem, že nejlepší je před nimi utíkat, nenavazovat žádné vztahy, nedávat jim moc a příležitost k uplatnění! Přitom ti samí odborníci ve svých ordinacích se pokoušejí psychopaty začlenit do společnosti. Pokud jejich jednání (psychologů, psychiatrů) poměříme se současnými hodnotami morálního dobra je jejich jednání zcela amorální.
Ale ovšem normální a neodsuzované, dokonce nikomu jejich nemoralita nepřijde na mysl.
Podobných uznávaných amoralit je v lidském společenství obrovské množství. Na každou morální normu – na každé vnímané dobro je vždy několik tolerovaných výjimek.
Proto nemůžeme tvrdit, že normální jedinec je čistě dobrý a že norma je čiré dobro!
Naopak můžeme zjednodušeně vytvořit graf a položit na linku každého jedince se svými etickými kvalitami a vytvořit procentuální křivku. Nejvíc bude těch lidských osobností okolo normy, to jest ani ne moc slušných a ani ne moc zlých. Podobně jako u grafu s IQ celé populace zůstanou na jednom koci grafu čtyři procenta nenormálně zlých (neinteligentních) a na druhém čtyři procenta nenormálně dobrých (geniálních). (I když - domnívám se, že na křivce etiky bude víc procent jedinců přepadat mimo normálnost po obou stranách).

Nyní si můžeme položit otázku, kde na našem grafu jsou psychopaté? Podle toho jak jsou vnímaní devianti, by se dalo vyvozovat, že když mentálně dospějí, všichni automaticky spadají do části nenormálně zlých.

Definujme pojem psychopatie.
Psychopatie je stav, nebo vzorce chování, které jsou vyjádřením charakteristického životního stylu jedince a jeho vztahu k sobě i druhým a které představují extrémní nebo významné odchylky (deviace) od způsobů, kterými průměrný člověk v dané kultuře vnímá, myslí, cítí a utváří vztahy k druhým… (Zdroj Wikipedie).
Ne tedy špatné odchylky, ale významné odchylky!
Proto se lze domnívat, že psychopaté když se stanou dospělými, jsou jejich morální kvality rozprostřeny na obě extrémní části na Gausově grafu dobra-zla. (Lineární znázornění je zjednodušující. Přesnější by byl vícerozměrný prostor, mimo snadnou představitelnost).

Jak už jsem psal, psychopaté jsou vnímáni negativně, ale navíc je na ně vyvíjen obrovský tlak a jejich šance se uplatnit jsou mnohonásobně nižší než u běžné populace a je jedno jestli jsou psychopaty dobra, nebo zla.
Některé důvody tlaku na psychopaty:
Strach z odlišného, ale i menší náklonost k odlišnému, protože odlišný nese pravděpodobně vzdálenější geny než neodlišný a proto je v tlupě výhodnější umožnit nakrmit se příbuzným ap.
Odlišný může nést chybné geny, které nejsou dobré pro další potomstvo anebo naopak genová chyba může způsobit výhody odlišných tak, že hodnotitelovi co je odlišné, potomci vymřou.
Dále již zmíněný fakt, nevyznání se v odlišném a tedy neschopnost s ním spolupracovat na vlastním obohacení, prospěchu apod. Navíc odlišného pro neznalost nelze snadno ovládat a tedy využít a proto s ním není radno počítat v uplatnění.
(Jistě bychom našli další příklady).

Jak mohou na stav, kdy jsou deviantní jedinci odstaveni od uplatnění, od slušných příjmů, uznání a úcty a tedy mají velmi ztíženou pozici v partnerských a rodinných možnostech, jak se mohou se životem a postojem k bytí vypořádat? Inu různě.
Domnívám se, že záleží na mnoha aspektech „náhody.“ Koho potkají, je-li rodina bohatá, prostředí aj.
Já se je - nás devianty pokusím rozčlenit do čtyř skupin, dle mého názoru těch nejpodstatněji ovlivňujících další postoj a k nim zařadit jejich pravděpodobný (nikoliv jistý) vývoj ve společnosti a k společnosti.
Už jsem je rozpůlil na devianty dobra a devianty více tíhnoucí k normativnímu zlu v poměru k aktuálnímu sociálnímu prostředí.
A tyhle poloviny ještě rozčlením podle jejich inteligence a to na nadprůměrně inteligentní dejme tomu od IQ 115 výš a ty ostatní.

Domnívám se, že ti méně inteligentní a zároveň převážně na straně zla jsou částečně frustrování svou situací. Míra frustrace se snižuje společně s intelektem. Jsou a zůstanou nepříjemní lidé, kteří pokud jim inteligence dovolí, budou pravděpodobně kriminálníky toho nejpřímějšího ražení. Často nemají jinou šanci se uživit než zločin a to má pochopitelný a jednoduchý důvod. Mohou sice dosáhnout na nízké profese, ale často zde mají problémy ať tím že jsou jednoduše zlí a také - anebo jsou nepřijímáni pro svoji odlišnost.

Ti co se dají zařadit do od nadprůměrně inteligentních níž a zároveň patří k morálně dobrým se nevyhnutelně ocitnou pod tlakem společnosti a následné frustrace. Pravděpodobně se ve většině začnou měnit k morálně zlým. Při tomhle procesu budou působit velmi rozporuplně. Z těchto lidí velké množství skončí jako ti úplně nejchudší lidé. Část jich (se zpožděním od zlých) nastoupí kriminální dráhu.

Další skupinou jsou inteligentní a zlí. Frustrace těchto lidí z neúspěšnosti v následku nespolupráce a vyloučení je vysoká. Nejsnadnější možností prosazení se stává kriminální činnost. Někteří až geniální jedinci mohou uniknout tlaku a být vědci. Velká část pochopí rozpor mezi tím, co společnost uznává za morální a tím co povoluje, co trestá a co odměňuje. Začnou využívat nemorálních praktik, které společnost odměňuje a zároveň manipulovat s morálkou druhých. Stanou se z nich vlastně ti nejúspěšnější jedinci ve společnosti využívající morální normu. MUDr. František Koukolík je nazývá deprivanty. Já se domnívám, že jde o psychopaty, kteří dokáží v normě nacházet ty nejlepší cesty k vlastnímu prospěchu.
Domnívám se, že ze skupiny inteligentní a zlí vzešla pravděpodobně i největší část tyranů.

Nejzajímavější a vývojem nejpestřejší skupinou jsou nadprůměrně inteligentní a zároveň nenormálně vysoce morální jedinci. Tahle skupina prožívá obrovskou frustraci, protože si uvědomuje, že jejich schopnosti jsou nadprůměrné a že jsou dobrými lidmi a přesto jejich možnosti se realizovat, prosadit, vydělat si jsou menší až mnohdy nulové. Často pochopí rozpor mezi tím, co společnost uznává za morální a tím co povoluje, co trestá a co odměňuje. Rozdílně s poznatkem naloží. Velká část se začne měnit v nespravedlivém prostředí a začne nekalých cest v morálce využívat ve vlastní prospěch. Stanou se z nich ti nejúspěšnější - Koukolíkovi deprivanti. Někteří v intelektu zdatní a v oborech talentovaní uniknou tlaku a neúspěšnosti tím, že se stanou vědci, umělci. Sem patří například psychopat a velmi morální a kvalitní člověk, který po několik let patří mezi nejlepších padesát šachistů světa, David Navara. Nepatrné množství jedinců v této skupině, jedinců, kteří mají obrovskou vůli a nechtějí anebo nedokáží využívat nemorálních cest v morálce normy, vydrží tlak a stanou se z nich významné osobnosti s velkým morálním kreditem. Například deviant Mahátmá Gándhí, nebo psychopatka Matka Tereza.
Další podskupina je podskupinou, do které bych zařadil sebe, psychopata Vlado Matušky. Moje podskupina jsou lidé, kteří chápou morální rozporuplnost normy, ale odmítají, nebo neumí ji využívat. Z nějakého důvodu - nedostatku, nebo prosté smůly se nemohou prosadit – uniknout vědeckým, uměleckým směrem. Frustrace téhle skupiny je nejvyšší. Uvědomují si, že jsou mnohdy schopnější, ale jejich vyloučení neumožňuje jejich seberealizaci. Dál se jim snižuje možnost založení úspěšné rodiny. Z této podskupiny je v totalitních režimech mnoho disidentů. V netotalitních režimech jsou neúspěšný odpad. Jsou velmi chudí a někteří končí jako bezdomovci.

Z uvedených domněnek se dají vyvodit závěry.
Společnost tlačí psychopaty, aby byli ke společnosti škodliví. Ve skupinách inteligentních psychopatů si normální většina svým „nepřátelstvím“ zapříčiní bezohlednost deprivantů, těch nejúspěšnějších lidí ve společnosti. Faktem, že psychopaté musí vyvinout daleko větší úsilí ke svému uplatnění, získají víc schopností a lépe prosazují své myšlenky, cíle aj.
Domnívám se, že výjimeční psychopaté jsou nejčastěji ti, kteří posouvají lidstvo někam jinam ať už v záporném nebo kladném směru.

Zbývá se zamyslet, jestli by společnosti nebylo k užitku, začít pracovat na zrovnoprávnění a uplatnění psychopatů. Kdyby se Hitler uchytil včas v adekvátní rovině k jeho vysoké inteligenci, možná by nebyla druhá světová válka anebo by v ní nedocházelo k vyhlazování národů.
Navíc by společnost mohla získat velké množství pozitivní energie jak v práci tak morálce.
Na druhou stranu je možný útlum růstu oněch jedinečných psychopatů, kteří dokonale vyrostou až na překážkách.


Postřehy k tématu

Známý psycholog Philip Zimbardo se přiblížil k pro společnost k těžko stravitelnému názoru, který já zastávám a naplno jej vyslovuji. Autor Stanfordského experimentu, jenž se zabývá dobrem a zlem a hledá, kde se v nás dobro i zlo berou, postavil proti zlu takzvané hrdinství a hrdina podle něj musí být tak trochu psychopat.
Podle Zimbarda se musíme k hrdinství cvičit, a protože jedinec páchající hrdinství se musí vyčlenit ze společnosti nečinných a být výstřední, navrhl způsob jak si na vyčlenění zvyknout. Stačí, abychom si na čelo namalovali bod a s ním chodili po městě. Časem si zvykneme, podle Zimbarda, že se na nás lidé podivně dívají.
Jenže já se ptám, jaké šance bude mít takový jedinec, když s namalovaným bodem na čele se zúčastní přijímacího pohovoru? Jsem si jistý, že slušnou práci nedostane, i kdyby byl schopný pracovitý atd. Jakou šanci bude mít hrdina-dobra najít si kvalitního životního partnera? Minimální!
Pro Zimbardova hrdiny není problém, že se na něj lidé dívají s podezíravostí, ale to, že člověka hrdinu dobra mimo normu společnost zadusí. Neumožní mu žít hodnotný život! Navíc pod tlakem se začne měnit…
Proto já říkám naplno. Velmi dobrý člověk musí být psychopat!
Dokonce tvrdím, že v současné době v ČR je jedinec chovající se přísně podle morálky, mrtvý jedinec! (Ovšem pokud nezdědil velký majetek anebo nemá IQ přes 160 apod.)

Všimli jste si, že ve zprávách je nerovnoměrné určování odlišnosti a většinovosti? Často můžete slyšet „Rom ukradl, občan Vietnamské národnosti vypěstoval, muž snědé pleti oklamal. “ Ale neslyšíte „běloch přepadnul, osoba České národnosti zabila.“
Stejně tak můžete slyšet „psychopat Brejvik postřílel X mladých lidí“, ale už těžko můžete zaregistrovat „duševně normální jedinec rozkázal postřílet všechny z vesnice!“
Navíc (jak už jsem na těchto stránkách psal) v době kdy normální lidé budou hromadně vraždit, mrzačit a znásilňovat, neb se nové normě rychle přizpůsobí, psychopaté zase zůstanou mimo normu. Nejen proto by se vždy ve všech zprávách, informacích měla vyslovovat odlišnost anebo naopak nikdy!

Je velmi pravděpodobné, že společnost, aby mohla fungovat, potřebuje mít, a tedy vytváří nejnižší vrstvy lidí. (Jak už jsem jednou psal zde na svém blogu). Lidé se totiž poměřují s ostatními okolo sebe a hodnotí svoje postavení v hierarchii.
Dost možná pocity štěstí jedince jsou významně závislé na poměřování k ostatním jedincům v okolí a částečně uvědomováním si svých schopností. Z výše uvedeného lze vyvodit, že lidé, psychopaté, kteří jsou dovednostmi schopní a přitom jsou na nejnižších místech žebřících společenského uznání, svého uplatnění, a zisku požitků, jsou pro společnost velice užiteční. Pro jedince zařazeného v oblasti průměru hierarchie společnosti, může být vědomí o lidech schopnějších a přitom podřízených a opovrhovaných, velmi motivující k vlastnímu životu a uspokojení.
Proto se mohou jednotlivci tvořící společnost podvědomě snažit o udržení těchto lidí v podřízené a neuznávané pozici.

A na závěr jeden velmi paradoxní rozpor mezi deklarací co je normou dobra a normálním chováním.
Významné procento psychopatů vzniká faktem, že v raném dětství se jim stalo něco zlého. Něco za co nemohou. Bylo jim malým a bezmocným ublíženo.
Současná praxe a společnosti (a psychologů doporučujících v radách „utíkejte od nich, nedejte jim žádnou příležitost aj.“ ) je následující. Bylo jim v dětství spácháno bezpráví, bylo jim ublížené a za to je dnes co nejvíc potrestáme.
Myslím, že je zbytečné připomínat co je deklarováno za lidské, etické.


7.5.2013
Napsal psychopat Vlado Matuška
PS
Dnes jsem upozornil ženu na zapomenutou minci v nákupním vozíku. Nebyla atraktivní.
Ta žena.

Design Vlado Matuška    © Vlado Matuška 2009