Vítejte

za-padající domino Vlado Matuška

Poslední vložené: 21.2.2015

Nevýznamné stránky osobního pohledu
na některé otázky lidské společnosti.

Vlado Matuška


Lidství v proměně hmotných statků

Člověk jako takový se po tisíce let nemění. Má stále stejné duševní-rozumové předpoklady a jeho potenciál reakcí na vnější vlivy je po celou dobu téměř stejný, ale pravděpodobně úplně stejný. Proto i jeho nastavující se kvality, které vnímáme jako lidské vlastnosti, etika, svědomí, empatie aj. setrvaly ve stejných možnostech a zákonitostech.
Mění se ovšem ony vnější vlivy a to v závislosti na paměť lidských vědomostí-znalostí. Zvyšuje se rozsah technických dovedností a možností (které rostou podobným stylem jako plocha zvětšující se koule) a ty mění možnosti života člověka jednotlivce, ale mění i společnost a ony vnější příčiny mají dopad na aktuální morální a etické výstupy v jednání i chování člověka, tedy toho souhrnu, který nazýváme lidskostí.

Jednoduše napsáno - naše vědomosti a znalosti umožňují vytvářet stále rozsáhlejší hmotné statky, ale i nehmotné (např. volný čas) v průměru na jednotlivého člověka a ten pak následně vytváří tlak k uspořádání lidské společnosti.

V evolučních procesech člověk vyvinul dvě odlišné strategie přežití svých potomků, které výhodně spojoval. První strategie je být nejsilnější a přežít v konkurenci i na úkor ostatních. Tuhle strategii současná společnost, ale možná člověk jako takový, vnímá jako zlo.
Druhá strategie je v sociálním spojenectví, kdy spojenectví přináší výhody, jak vůči ostatním živočichům, tak vůči dalším lidem. Například je pro přežití jednotlivce strategicky výhodné aby přežili i slabší jedinci tlupy a tím vzniká solidarita a empatie k ostatním. Druhou strategii nazývá člověk lidským dobrem.

Domnívám se, že ony dvě strategie ve společnosti lidí vzájemně fungovaly přirozeně až do doby, kdy vědění člověka a přírodní podmínky umožnili první sociální převrat na základě nadbytku prostředků.

Ve chvíli kdy zásoby a uskladnění potravin bylo větší než reálná spotřeba skupiny, mohly se ze společenství vyčlenit lidi, kteří nemuseli pracovat na tvorbě potravinových zásob a tak vznikal prostor k různým mocenským-politickým spojenectvím. Bylo možné věnovat čas na různá paktování a využívat jednotlivce k fyzickému ovládání zásob a ostatních lidí. (Dnes by jsme nazvali policií, nebo armádou). Tím vznikají první státotvorné struktury, nejprve malé, ale šikovnou strategickou hrou (s mnoha mrtvolami v pozadí) se rodí silnější ceky, které slabší pohltí až najednou na řece Nil stanula Egyptská říše.
Jelikož z podstaty lidského vnímání dobra a zla, kdy je potřeba bránit úplnému drancování na úkor druhých a snažit se o život i těch nejslabších ve společenství (kdysi tlupě) vznikal tlak na stanovení pravidel, čímž vznikly první zákony, a aby někdo vysvětlil výklad zákonů a nemohli je lidé přizpůsobovat k svému užitku na úkor druhého, objevili se soudci, Jenže kdo zaručí, že zákon zní zrovna tak a ne z doslechu, jak vyhovuje jednomu ve sporu, bylo potřeba písařů a úředníků atd.
Stejný děj můžeme pozorovat do dnes a ještě v rozsáhlejší míře (v přímé závislosti na nadbytek) kdy lidská společenství neustále vytváří psané zákony na podporu „dobra“ které se neustále novátorsky obchází - způsobem beztrestným. Tenhle jev je stejný i v nepsaných zákonech společnosti, takzvaných morálních pravidlech. (Například v současné ČR. máme mnoho zlodějů ve vězení, ale mnoho a často daleko nebezpečnějších zlodějů na svobodě a přitom se dotyční nemusí obávat, že by do vězení někdy šli. Oni sami jsou si vědomi, že jsou zloději a všichni ve společnosti vědí že jsou zloději, přesto si můžou užívat požitků za nečestné jednání. Stejně tak i u morálních pravidel kdy lež je jednou společnosti trestána, jindy odměňována a podobně tak je v opačném gardu je to i s pravdou).


Ve vývoji dovedností lidstva, nadbytku -a strukturou společnosti, množstvím pravidel, k tomu vždy ještě větším množstvím pravidel jak pravidla beztrestně lze obejít- se dá nalézt přímá úměra. Čím člověk dokáže vyprodukovat větší množství nadbytku, tím víc lidí může společnost uvolnit mimo základní výrobu, aby se o nadprodukci ucházeli. Proto je víc úředníků, právníků, učitelů a vzdělání, vládců (demokracie) a všichni se k prostředkům dostanou podle určitých -neustále složitějších- pravidel, jak psaných tak nepsaných. A protože existuje schizofrenní podstata sounáležitosti se všemi a potřeba získat výhody pro sebe (a to -téměř- u všech jedinců společnosti) jsou všemi tolerovány podvody-prohřešky proti pravidlům psaným i morálním. 1

Z právě psané teorie je možné vycházet a tvořit například prognózy. Dejme tomu, že lidstvo jako globální společenství dochází k vrcholu svých nadbytků a již přichází propad. Domněnku, že už se tak možná děje, podporuje současná krize a nepokoje v nejbohatších státech. (Jiné možné příčiny také uvádím na webu Osobní pohledy např. Ruka v trhu.) Pak přirozeně vzniká tlak na menší vzdělání, méně výzkumu, méně pravidel, méně soudržnosti, větší rozdíl mezi bohatými a chudými… Prostě opačný směr, až třeba k otrokářské společnosti Egypta. 2

Další vyplývající studie mohou být historické. Například stavba pyramid, jako důsledek přebytku a udržení moci, kdy systém Egypta potřeboval určitým způsobem svůj nadbytek uplatnit, aniž by rozklížil strukturu hrstky mocných-bohatých a naopak velmi chudých-podřízených. Přebývající množství, jak hmotné tak lidské se vyplýtvalo na stavbách jinak neprospěšných pyramid, místo aby se vzdělávali, vytvářeli zákony a pravidla, nebo vynalézali, čímž by v důsledku rozmělňovali propast mezi bohatými a chudými a stejně tak snižovali absolutní moc Faraóna a vládnoucích.
Paralelně lze postupovat ve všech historických etapách lidstva a kultur.



Text pod čarou 1
Ve kterých se jedinec nemusí orientovat a pak se stává se asociálem, nebo kriminálníkem

Text pod čarou 2
Ovšem poklidný propad je nepravděpodobný. Musel by být velmi pozvolný, aby jej všechny vrstvy obyvatel přijaly. K pozvolnému sestupu v případě zlomu růstu nebude čas. Zlom vyhlíží příkře. Expresivně řečeno: Bude se to řezat!


Vlado Matuška
26.8.2012

Design Vlado Matuška    © Vlado Matuška 2009