Vítejte

za-padající domino Vlado Matuška

Články politika:

Nevýznamné stránky osobního pohledu
na některé otázky lidské společnosti.

Vlado Matuška

buttonTaktika s kterou chtěl Winston Churchil dosáhnout na nejvlivnější místo Velké Británie (a nutno podotknout jednalo se o taktiku dlouho neúspěšnou) byl mnohokrát opakovaný (a často v osobních postojích sobě protichůdný) extrémní názor na politické dění v Británii s kterým nikdo nesouhlasil a byl v rozporu s veřejným míněním. Tenhle postoj mu najednou vyšel v zaujetí nepopulárního stanoviska vůči Hitlerovi a Mnichovské dohodě, který jej nakonec vynesl až na vytouženou pozici premiéra.

Demokracie

Všichni známe slavný výrok Winstona Churchila o demokracii. Demokracie je špatná, ale je tím nejlepším státním zřízením, které máme.
S výrokem naprosto souhlasím, ale nevysvětluje proč je demokracie tak špatná a demokracie je opravdu hodně špatná, ale ani nenastiňuje proč je zároveň to nejlepší řízení státu, regionu apod. které lidstvo zná?
Zajisté kdyby byl člověk-jedinec a lidstvo dokonalé, bylo by nejlepším a navíc samovolně a neodvratně nastanuvším zřízením zřízení komunistické, nebo snad i některé z náboženských vládnutí státu se ve světle dokonalého člověka jeví jako samozřejmé.
Jenže člověk je pořádná potvora, která se chce mít lépe a nezáleží mu kterak dosáhne svých cílů a pokud za dosažení vlastního prospěchu nebude potrestán je schopen všeho. (Mimochodem snaha mít se lépe je na druhou stranu hybnou silou například i technického pokroku, ale i dalšího.) Jenže absolutní anarchie a nezákonnost v důsledku vede k všeobecné chudobě a tak jedinec i společnost ví, že nějaký řád a spolupráce vede i k vlastnímu prospěchu a dobrovolně jistý řád dobrovolně ustanovuje.
(Bývaly časy, kdy úspěšným jedincem našeho druhu, se stal jedinec, který dokázal s druhými spolupracovat na vytčeném cíli. (Záviselo na tom přežití tlupy.) Až jednou, jednoho roku, někde na řece Nil se podařilo lidem vytvořit přebytky. Od těch dob je úspěšným jedincem ten, který si dokáže ony vytvořené přebytky, beztrestně přivlastnit.)

Zde pak přichází ona kvalita proč je demokracie tolik užitečná.
Jedná se totiž o zřízení kdy každý si není jistý, zda bude příští volební období znovu zvolen, zda bude i nadále mít kontrolu nad mocenskými složkami vlády a zda nová nastoupivší politická konkurence nevyužije všech jím spáchaných nepravostí k tomu, aby získala politický kapitál a bývalého vládce nakonec podle práva a zákonů nevsadila do vězení.
Mimo rámec úvahy se zmíním, že na kontrole mocných hraje dozajista značnou roli i postupující pokrok mediálních technologií, tisk, rádio, televize, internet, kdy volič dostává potřebné informace k rozhodování, při demokratických volbách.

Tak proč je demokracie tolik špatná?
Demokracie totiž umožňuje dostat se k podílu na vládě-moci jenom určitému charakteru člověka. Uvědomme si, jak pracují politické strany uvnitř. Jedná se o stranickou hierarchii, která nutí jedince k nemorálnímu jednání. Na jakém principu? Ve straně výše postupuje pouze obratný manipulátor bez skrupulí a ohledů.
Postup na volitelná místa směrem k moci vede pouze přes hřbety, libida a špínu druhých.
Takže body jednotlivce stoupají, když bude prospěšný lidem-spolustraníkům jímž poslibuje různá místečka a korýtka, a nebo když zněj budou mít strach protože na ně ví (třeba ten kradl z obecného apod.)
Jedinec který stoupá vzhůru stranou se utužuje ve falešnosti, neupřímnosti, manipulaci, zákeřnosti, podvodu, uplácení apod. Prostě k vrcholnému podílu na moci a k vládě nad prostředky aj. se dostanou pouze ti charakterně nejhorší a stranickou cestou vzhůru ve špatnostech zocelení jedinci. Člověk, který by byl největším přínosem pro stát a společnost se nikdy na místa mající moc nemůže dostat, takového člověka není proč ve straně volit, kdežto těch u kterých důvody existují je dost. Charakterní člověk prostě nemá šanci!
Zde je demokracie špatná a na rozdíl od feudalismu kdy se občas narodil na trůn panovník kvalitní. Jenže feudál neměl nikdy hned za vazem bezprostřední nebezpečí spočívající v možném sesazení od prostého lidu, a proto i ti nejlepší se mohli a i dopouštěli nezakrytě nepravostí ukrutných.

Možným řešením a vylepšení demokracie je odstřihnout stranu od absolutní pravomoci nominovat svoje leadery, aby řadoví straníci nemohli jednat zištně vydíratelně apod. a vnést dovnitř strany vnější demokracii.
Jak to zařídit a přitom zamezit, aby z vnějšku nemohl někdo straně v politickém boji škodit?
(Není možné povolit zasahovat do strany všem voličům, neboť by docházelo k úmyslnému poškozování strany z řad sympatizantů stran konkurenčních, čímž by se stala demokracie antidemokratickou.) Přináším níže dvě možná řešení.

Každý volič by volbou strany, která se nakonec dostala do parlamentu získal právo v určitém období (nechávám otázku jednotky času otevřenou)
vyjádřit se ke špičkám strany a to ke každém jednotlivě (předseda strany, místopředsedové, premiér, ministři) s tím, že jim, konkrétním osobám mohou vyslovit nedůvěru a z atraktivní pozice odvolat. Tímhle jednoduchým krokem zamezíme vysokým politikům, aby drželi na čelných místech lidi z vlastního prospěchu, nebo strachu, protože čím jsou spolustraníci spoluvládci výš tím víc mají na svědomí vlastních špatností, ne zřídka zločinné skutky a musí ve vlastním zájmu ruka ruku mýt. Avšak ve výše nastíněném modelu, by takový Čunek u korýtka dlouho nevydržel.

Druhou a přiznává ne zcela prokazatelnou možností je kontrola prvního postupu straníka, kdy se musí vyslovit lidé z jeho okolí v místě bydliště, zda se jedná o člověka morálního, zodpovědného apod.

Závěrem opětovně prohlašuji, ano demokracie je pro svou zpětnou kontrolu to nejlepší státní zřízení, jaké lidstvo má, ale zároveň dosazuje na místa vlády a moci ty nejhorší jedince z celé společnosti. Možná nastal čas pokusit se demokracii o krůček vylepšit!

Vlado Matuška

Design Vlado Matuška © Vlado Matuška 2009