Vítejte

za-padající domino Vlado Matuška

Poslední vložené: 21.2.2015

Nevýznamné stránky osobního pohledu
na některé otázky lidské společnosti.

Vlado Matuška


Hierarchie lidí



Domnívám se, že všeobecně lidé vědí o existenci selekce - roztřídění lidí, kdy každý jedinec požívá rozdílné statky hmotné, ale i třeba rozdílnou úctu, také i jiný rozsah možných sexuálních parterů a jejich kvalit, rozdílnou možnost vzdělání, dokonce i odlišnou kvalitu zdravotní péče atd. Vyjmenovat všechny dopady na jedince - osobu, které vyplývají z jeho zařazení v hierarchii lidské společnosti by zabralo několik dní. Je tedy jasné, že zařazení v hierarchii společnosti má na člověka-jedince široký a podstatný vliv. Domnívám se, že se jedná o to nejzásadnější co navozuje jeho pocit spokojenosti, či nespokojenosti. (Jsou i jiné faktory s vlivem, jako zdraví, věk, hlad, rodinný vztah, ale většina z nich je přímo ovlivnitelná kvalitou zařazení jedince v sociálních skupinách.) Proto už samotné vnímání svého postavení je silný povznášející pocitový prvek a nebo naopak prvek velice deprimující.

Z toho je zřejmé, že jeho zařazení-pozice má velký vliv i na stav osobnosti a charakteru, především když si uvědomíme, že pozice je jedinci neustále podprahově i zjevně připomínána.
Uvedu příklad.
Osoba A potřebuje službu od jedince Z. Oba jsou ve větší místnosti a mezi nimi jsou další osoby. Pak tedy jedinec A přejde k jedinci Z a o službu požádá. Ovšem pokud jedinec A je v sociální skupině výš než jedinec Z pak na něj kývne, aby Z přišel i když o službu bude žádat sám A. ( Je to samozřejmě zjednodušené, protože ve hře může být mnoho aspektů. Např. o jak velkou službu se jedná. Jak velký je mezi nimi společenský rozdíl. Nechce-li mocnější dát náznak postupu v zařazení slabšího, nebo dát sociální skupině najevo přízeň právě tomuhle podřízenému atd.)
Uvedený příklad ukazuje na jemnou formu v projevu nadřazenosti, kterou v běžném životě ani nevnímáme. Život sám je však daleko tvrdší.
Člověka-jedince uspokojuje (aniž by si to mnohdy uvědomoval) projevovat vůči ostatním svou společenskou převahu a proto tak neustále činí. Projevy jsou tím výraznější čím větší rozestup ve společenském uznání, nebo v sociální skupině je.
(Zase je třeba brát v potaz různé aspekty, kdy se projev nadřazenosti tlumí až obrátí. Např. ministr financí se bude chovat uctivě k uklizečce když o jeho setrvání rozhodne právě jen její volební hlas!) Naopak mnohdy až ponižovaný jedinec se trápí.
(Vytanul mi na mysli klovací zákon u slepic. Slepice tvořící také sociální skupinu, která má přesně vymezenou hierarchii v níž ta nejmocnější klove do hlavy druhou nejmocnější. A ta zase další níže postavenou a tak dál až spodina mezi slepicemi nemá koho klovat do hlavy. Ovšem pokud jsou slepice namačkané do stísněného prostoru a jsou frustrované, řetěz přestane platit a všechny klovou do hlavy tu nejníže společensky zařazenou slepici, druhou nejníže všechny kromě té poslední atd. Tak se stane, že některé slepice jsou uklovány k smrti. (Zde se uvedený příklad dá na člověka rozvést i ve větší šířce a hloubce. Protože je li frustrovaný člověk a i celé skupiny tvořené z jednotlivců, pak agresivita v klování člověka se vyostřuje a mocnější skupiny nachází slabší skupiny na které pak vrhne svoji nenávist a projevuje k ní nadřazenost, až je začne uklovávat k smrti. Což je v dějinách mnohokrát se opakující událost. V současnosti nejpůsobivěji lze demonstrovat na příkladu Němců a Židů před a během druhé světové války.) Stejně tomu je i v lidské společnosti, kdy ty nejníže situované klovou všichni, ale v zhledem k sociálním propletencům mnozí si najdou skupinu kde klovat mohou i ti jinde nejslabší, třeba fanouškovskou skupinu fotbalového celku ap. (s tím že síla klovanců je závislá na frustraci klovajících a jejich potřeby dát si najevo svoji lepší situaci a také na aktuálním stavu celé společnosti a to v mnoha aspektech.))

Je jasné, že pro člověka je důležitá jeho pozice v různých sociálních skupinách a je důležité i jeho celkové společenské uznání, jak pro jedincovy možnosti v podstatných oblastech pro život (sexuální partneři, jídlo, vzdělání aj.) tak pro jeho osobnost, postoje, charakter a především spokojenost.

Nejen proto je významné si položit otázku, čím si jedinec své zařazení v hierarchii sociálních skupin zaslouží? Jak člověk získává společenský vliv a uznání a nebo naopak propadne na samotné dno? (Vzhledem k vlastním zkušenostem se domnívám, že dokáži poměrně přesně a rozsáhle odhalit ty příčiny, které vedou k nejnižším příčkám ve společnosti a nejmenším možnostem lidského uspokojení jednotlivce, ale tím z větší části najít opak který vede k vzestupu.).)

Existují faktory, které svou mohutností samy o sobě mohou jedince uvrhnout na dno společenský projevů podřadnosti, ale většinou se jedná o směs projevů a předpokladů. Tedy co konkrétně zvyšuje riziko jedincovy podřadnosti?
Výrazné nebezpečí znamená odlišnost-výstřednost a to jak vzhledová tak duševní. Odlišnost na sebe nejen upozorňuje, ale v naprosté většině případů působí v pozorovateli odpor, nebo strach, obavy apod. Proto odlišný jedinec snadněji začne být devalvačním cílem ostatních jedinců a tím se nastartuje jeho celkový propad ve společnosti. Další aspekt je podprůměrná inteligence (také odlišnost jako nadprůměrná inteligence) kdy člověk v duševních procesech nestačí společnosti a proto je odsouzen společností k spodině a k neúctě. Navíc člověk s nízkou inteligencí se nedokáže dobře bránit a je snadným cílem „pro klování do hlavy.“ V oblasti snadné zranitelnosti najdeme celou skupinu katalyzátorů propadu jedince ve společnosti jako je slabost, citlivost, nemoc, zranění psychické či fyzické aj. „Zdravému“ jedinci-člověku se na nich snadněji uplatňuje převaha, vytvoření převahy zde nestojí tolik energie a nenese riziko nezdaru, a proto se zranitelní a zranění propadají společností dolů.

Na tomhle místě se zmíním, že samotná devalvace hodnoty člověka je často dlouhodobější proces, kdy potřeba ostatních dokazovat si své vyšší postavení „klováním do hlavy jiných“ pronásledovaného mění k obrazu spodiny a když se spodinou stane, pak už jen málokdy se může zvednout, protože jedinci ve společnosti pro své fungování potřebují ty na kterých si mohou dokázat svoji lepší situaci a společenské uznání. Tak vznikají paradoxy kdy na principu dobra – solidarity s nejslabšími (viz článek podstata dobra a zla) se snaží spodině ve společnosti pomoci přežívat, ale přitom ve vlastním zájmu si dokazují, že jsou lepší a tím nedají spodině společnosti šanci se zvednout. Podobně se solidarity dočká i člověk fyzicky výrazně zraněný, který má na základě „dobra“ naději, že se nestane lidským póvlem právě pro tu solidaritu a proto že „klovat“ do tak slabého už nepřináší uspokojení z nadřazenosti. (I zde platí mnoho vedlejších aspektů, kdy čím bude celá společnost víc frustrovaná, tím víc klovací efekt dopadne i na ty zjevně slabé.)

Možná nejvýznamnějším faktorem pro „uklování“ člověka na samé dno je jeho nepotřebnost! Pozor, ale nejde o nepotřebnost pro celou společnost, ale o nepotřebnost pro každého jedince ve společnosti zvlášť. (Nejedná se rozpor! Vše vám bude jasné po přečtení článku Podstata dobra a zla.) Jde především o neschopnost jedince spojit se s dalším jedincem(ci) za účelem získat požitky na úkor dalšího jedince, nebo sociální skupiny. Pokud tuhle dovednost „postižený“ člověk nemá, nebo se projevuje tak, že budí zdání, že ji nemá, nebo nezvládne (nízká inteligence, zranitelnost, slabost aj.) pak je ostatními odmítán, protože je nepotřebný k jejich osobnímu prospěchu a je postupně „uklován“ i kdyby měl vlastnosti pro celé lidské společenství vysoce nadprůměrné a jeho přínos společnosti by mohl být veliký!

Důkazy, že není pro zařazení jedince v sociální skupině důležitý jeho přínos pro celou skupinu, mohu mnohokrát předložit. Sice níže předkládám příklady jen částečně vzdálené od předložené teorie, přesto upozorňuji, že jejich vzdálenost je ještě podstatně menší, zapracujeme-li v náhledu i Základní aspekt lidství!

Je paradoxem lidstva, že na Zemi se největší podíl osob trpících hladem rekrutuje z lidí, kteří pěstují potraviny!
(Jistě často obdělávané pole nedokáže uživit zemědělce pro svou nedostatečnou rozlohu, nebo počet lidí závislých na poli, nebo neúrodnost půdy, či klimatických podmínek v oblasti, ale minimálně stejně častou příčinnou …) Jak je to možné? Dejme tomu, že zemědělec má po tři roky přebytky, které nedokáže zkonzumovat a ty prodá. Čtvrtý rok přijde sucho a pole vůbec neurodí! Proto milý pěstitel potravin si vezme poctivě schované a našetřené peníze, všechny peníze za tři roky a nakoupí si za ně jídlo, které mu vydrží týden! Ano ten, který s potravinou obchoduje je jedincem, který je společensky výš, má větší možnosti a i zisky. Není totiž důležité ve společnosti být užitečný, ale ze společnosti vyzískat v mezích pravidel - i když nemorálním způsobem, co nejvíc pro svůj prospěch a to jak hmotný tak v hierarchii sociální struktury.
Podobnou ukázku najdeme v našem (domnívám se, že ve všech) Vysokém školství. Položte si otázku kdo pravděpodobněji udělá pro společnost něco užitečného? Přírodovědec genetik, nebo obchodní právník? (Pominu-li možnost, že právě brání přírodovědce genetika, před jiným právníkem, který jej připravil o vynález! Je odpověď zřejmá.)
Dál si můžeme položit otázku, která ze skupin oborů dokáže pravděpodobněji pro člověka vytvořit něco užitečného? Skupina právníků, ekonomů, obchodníků, lingvistů, nebo skupina fyziků, přírodovědců, matematiků, chemiků. Musíte si jasně odpovědět, že první skupina se zaobírá přerozdělováním vytvořených prostředků, nebo obranou těch co prostředky vytvořili, ale také a především přivlastněním si prostředků, které druhá skupina vytvoří a je tedy nepotřebná, naopak druhá skupina prostředky tvoří a je užitečná.

(A nyní přímo šílené paradoxy.)
První skupina bude obsahovat určitě víc jak dvojnásobný počet studentů než skupina studentů tvořící prostředky. Po vystudování bude průměrně víc hmotně ohodnocena ta skupina, která prostředky netvoří, naopak ti co ony hodnoty tvoří budou mít z nich menší podíl a užitek.
Závěrečný paradox je ten, že Vysokou školu můžete vystudovat bez schopností v přírodních vědách, naopak Vysokou školu bez cizojazyčných dovedností vystudovat nelze i když tahle nedovednost nezamezí schopnosti vytvářet hodnoty.
Ano struktura školství jasně preferuje jazyk – tedy schopnost přerozdělovat vyrobené prostředky (být vlastně parazity) nad schopností užitečné vytvářet! Což předkládanou úvahu vrací a spojuje s uměním dohodnout partnerství s dalším-dalšími a tím získat výhody ve svůj prospěch na úkor ostatních. A naopak neschopnost spojenectví je i zde jako výrazný faktor pro lidský pád v hierarchii společnosti!

Pokud se u nás podíváme na hodnocení profesí z odstupem tak, aby se slily odchylky, pak platí, čím je vykonaná práce příměji člověku užitečná, tím méně je finančně ohodnocená.
Závěrem si dovolím upozornit jak vše do sebe zapadá s teorií o Základním aspektu lidství!


K napsané teorii by bylo dobré udělat výzkum v sociální skupinách a to jak zvířecích tak různých sociálních skupinách lidských. Třeba pracovní kolektiv, sportovní tým aj. a zjistit zda se poměr rozvrstvení moci ve skupině neopakuje stále v podobném poměru. Ve zvířecích sociálních skupinách předpokládám téměř s jistotou ano. Neb pokud máme dvě stejně kvalitní feny vlka, pak pouze jedna se stane alfasamicí s právem první žrát, právem plodit atd.

Já jakožto lidská spodina, výzkum uskutečnit nemohu.


Shrnutí.
Lidé tvoří ve skupinách hierarchii kdy výše postavení mají větší požitky a jsou pravděpodobněji spokojení, zatímco níže situovaní mají menší možnosti uplatnění a cítí se nespokojení.
Lidé potřebují ke své existenci podřízené na kterých si mohou dokazovat svou nadřazenost přirozeným projevem ty níže trápí a dokonce za určitých situací až k smrti. Postavení ve společnosti určuje mnoho aspektů. Jedincova schopnost být skupině prospěšný nezaručuje jeho slušné místo ve společnosti. Slušné místo ve společnosti zaručuje schopnost-zdatnost jedince se spojit s dalším(i) jedincem-jedinci za účelem vlastního prospěchu obou a to často na úkor ostatních!

Vlado Matuška 21.11. 2011

Design Vlado Matuška    © Vlado Matuška 2009